S Annie Yang o pobytu v čínském pracovním táboře

Níže publikujeme rozhovor s Annie Yang, která navštívila na naše pozvání Českou republiku. Annie je bývalou obchodnicí se starožitnostmi v Číně, která často jezdila do Londýna. Věnuje se cvičení Falun Gong a kvůli tomu byla zavřena do pracovního tábora.

V něm musela například sedět bez pohnutí po dlouhou dobu, či zažívat další trápení, která zde zmiňuje.

Byla jste uvězněna v čínském pracovním táboře. Z jakého důvodu?

Pouze kvůli mé víře ve Falun Gong.

Mučili vás během vašeho pobytu v táboře?

Ano. Prošla jsem těžkým mučením. Poté, co mě uvěznili… co ti policisté dělají, je, že se snaží donutit nás vzdát se své víry. Jakýmkoli možným způsobem. Když jsem byla v táboře, vzali mi všechna má základní lidská práva. Abyste byl člověkem, musíte jíst, musíte pít, musíte spát, jít na toaletu, umýt se. Ale všechno tohle mi vzali.

Každý den, každé jídlo… dali mi jen jeden krajíc chleba a dvě polévkové lžíce čínské ovesné kaše. Ta byla udělána pouze z rýže a vody.

Tedy takto malé množství je pouze pro přežití.

A bylo vám ubližováno i jinými způsoby?

Když jsem byla v pracovním táboře, teplota v létě dosahovala 40 stupňů. Každý den jsem dostala k pití jen půl litru vody. Na 24 hodin. A tak když jsem měla žízeň, mohla jsem použít vodu jen k tomu, abych si osvěžila rty.

Protože jsem se odmítla vzdát svého přesvědčení, nebylo mi dovoleno jít spát a musela jsem se dívat na všechna ta videa očerňující a útočící na Falun Gong. Což jsou všechno lži.

Také mi při těch 40 stupních nebylo dovoleno, abych se umyla, převlékla se, umyla si vlasy, a to po dobu dvou týdnů. Po dvou týdnech jsem tak začala držet hladovku. A poté jsem dostala povolení se jednou umýt.

Pokaždé, když jsem chtěla na toaletu, tak jsem musela čekat dvě hodiny, tři hodiny, či půl dne. Později jsem kvůli tomu přestala cítit, zda to opravdu potřebuji.

Řekla jste, že vás mučili, abyste se vzdala svého přesvědčení. Během svého pobytu v pracovním táboře jste se ho tedy nevzdala?

Tohle je skutečně otázka, na kterou nerada vzpomínám. Protože mé tělo bylo už velmi slabé, byla jsem mučena, neměla jsem v této situaci dostatek jídla, neměla dostatek vody, a tak jsem párkrát zkolabovala.

A tak za této situace jsem byla donucena zříct se své víry.

Ale tenhle způsob mučení, duševní mučení, je ještě horší než fyzické. Protože tyhle věci, zříct se své víry, to je proti mému svědomí. To je proti mé vůli.

Poté, co jste se zřekla své víry, byla jste stále držena v pracovním táboře?

Ano, byla jsem izolována v místnosti, tmavé místnosti. Pouze s lidmi závislými na drogách. Protože tito lidé jsou využíváni, aby mučili lidi praktikující Falun Gong. A tak mě s nimi ponechali samotnou.

Jak dlouho jste tedy byla celkem vězněna?

Byla jsem tam rok a půl, ale původně jsem dostala dva roky.

Jak se vám podařilo dostat se z tábora ven dříve?

Myslím, že to bylo díky mezinárodní podpoře. Poté, co jsem byl zavřena, moji přátele ve Spojeném království a Americe žádali mé propuštění. Napsali mnoho dopisů vládě, lidskoprávním organizacím, Amnesty International, a tak byl můj případ opravdu vyzdvižen a získal mnoho pozornosti.

A jak jste se po svém propuštění dostala do Londýna?

Bylo to díky mé práci, měla jsem stále platné pětileté vízum.

 

Děkujeme za rozhovor

S Enverem Tohtim o Ujgurech v Číně

Enver Tohti je bývalý čínský chirurg, který navštívil na naše pozvání Českou republiku.

Enver jezdí po světě a vypráví lidem zejména o případu, kdy se musel na žádost primáře v nemocnici účastnit odběru orgánů z ještě živého člověka.

Jednou mu řekli, aby si připravil nástroje. Pak ho zavezli na odlehlé místo, které sloužilo jako popraviště, a sdělili mu, že z jistého postřeleného člověka má vyoperovat játra a dvě ledviny. Kolem bylo mnoho dalších, již mrtvých lidí. Událost pokryl během jeho návštěvy například Český rozhlas.

Zeptali jsme se jej krátce také na lidská práva Ujgurů v Číně.

Co je hlavním problémem mezi Ujgury v Číně a čínskou vládou?

Hlavním problémem je, že ujgurští lidé žijí v zemi nazývané Xinjiang. A nedávno začali Ujguři cítit, že se stali cizinci ve vlastní domovině.

Problém je například to, že když čínská společnost přijde do Xinjiangu, tak má projekt, ale nezaměstná místní obyvatele. Používají pracovníky z vnitřní Číny. Ale kvůli tomuto místní lidé ztrácejí svoji zemi, pracovní příležitosti, příjem… a tak chudnou.

To je ten hlavní problém.

Ale čínská vláda, na druhou stranu, prezentuje nelibost Ujgurů jako teroristický akt. Což není pravda. Ujguři jen chtějí, aby se jim dostalo spravedlivého zacházení. Kdyby se s nimi jednalo fér, neukazovali by odpor.

Kvůli tomuto nespravedlivému zacházení se ujgurští lidé snaží bránit svá práva.

Protože jsou to lidské bytosti, potřebují přežít. Samozřejmě potřebují příjem, potřebují zemi, najíst se. Když jim nedáte tuto příležitost, někteří z nich mohli učinit něco extremistického.

Ale většina z nich se stále snaží s tou situací nějak vyrovnat.

A tento problém, tak jak je prezentován čínskou vládou, je… špatný. Falešný. Také to, jak je prezentován ujgurským kongresem, je přehnané. A tak nikdo z nich nemluví pravdu. Proto potřebujeme nalézt tu realitu, pravdu, a prezentovat ji světu.

Jinak se nikam nedostaneme.

Je to o tom, že čínská vláda se věnuje rozdílům mezi minoritami. Věnují se rozdílům, a tak to vytváří napětí.

Jsou lidská práva ujgurských lidí omezována?

Ujgurští lidé… oni nevědí, co jsou lidská práva. Protože nikdy o demokracii neuvažovali. Nikdy neměli demokratickou společnost. A tak demokracie, lidská práva, to je pro ně cizí, nerozumějí tomu, o co se jedná.

Ale zároveň s tím se komunistická strana nikdy nestará o lidská práva nejen Ujgurů, ale vůbec všech lidí v Číně, včetně Číňanů a všech minorit v Číně.

Děkujeme za rozhovor